Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2017

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 24 až 28°C. Noční teploty 17 až 13°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Blízké okolí

V okolí se nachází několik zajímavých míst a památek, které si jistě zaslouží zmínku na našich stránkách.

Lokalita Ovčín - paleontologické naleziště

Výjimečnost paleontologických nalezišť na Radnicku přivedla do této lokality mnoho významných paleobotaniků. Píše se rok 1820 a v bavorském Řeznu vychází první díl slavného Sternbergova díla „Versuch Einer Geognostich-botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt“, díla, které svým významem daleko překonalo svou dobu a vzbudilo zasloužený ohlas přírodovědců a botaniků tehdejší učené Evropy. Později se vydání první části tohoto osmisvazkového díla dokonce stalo celosvětově uznávaným výchozím bodem paleobotanické nomenklatury. Významná byla i práce „ Die Steinkohlenflora von Radnitz in Böhmen“ od Ettingshausena (1854), který vytvořil významnou sbírku rostlinných fosílií ze Svinné, a která je dnes uložena v Geologickém ústavu ve Vídni.

V posledních letech probíhají intenzivní paleontologické výzkumy především na lokalitě Ovčín. První výkopy proběhly již v roce 2002 a stále pokračují dále. Paleobotanici zde začali studovat fosilní rostliny z obzoru tvořeného vulkanickým popelem, který pohřbil fosilní flóru na místě svého původního růstu a vytvořil tak nejstarší „Pompeje“ na Světě. Tento obzor je v těsném nadloží spodní radnické sloje a je cca 0.5 m mocný.

Podle radiometrických měření radioaktivních izotopů v minerálech sopečného popela jsou pozůstatky tropického pralesa nalezeného v okolí Radnic staré téměř 310 miliónů let a pocházejí z konce prvohor z období karbonu. Území radnicka tehdy leželo v těsné blízkosti rovníku poblíž východního okraje Pangei. V teplém a vlhkém tropickém klimatu se dařilo vegetaci, která má s tou dnešní jen pramálo společného. Karbon byl obdobím stromovitých plavuní přesliček a kapradin. Tyto vývojově primitivnější rostliny zde prožívaly svůj zlatý věk.

Ovčín umožnil paleobotanikům udělat si reálnou představu o struktuře karbonského pralesa, byť jen zatím na nevelké ploše. Odkryté společenstvo čítající nejméně 25 biologických druhů je prozatím jen malým oknem do původního karbonského pralesa, ale výzkumy jsou teprve v počátku. Prozatím lze říci, že asi 80 % všech druhů nalezených na lokalitě Ovčín patří kapraďorostům – výtrusným rostlinám zahrnujícím přesličky, plavuně a kapradiny, které se dnes spíše krčí na periférii rostlinné říše. Zbylých 20 % tvoří nejstarší nahosemenné rostliny patřící dvěma dnes již zcela vymřelým skupinám: kordaitům a pteridospermám.

Stromovému patru a prakticky celému společenstvu dominovaly stromovité plavuně patřící třem druhům: Lepidodendron simile, Lepidodendron lycopodoiodes a Lepidofloyos acerosus. Všechny dorůstaly výšky mezi 10 až 20 m a vytvářely bohatě větvenou korunu. Ve stínu stromovitých plavuní následovalo nižší stromové patro sahající do výšky asi 5 m a zvolna přecházející do křovinného patra. Tuto úroveň osídlily především stromovité kapradiny rodu Psaronius, jejichž žijící příbuzné můžeme ještě dnes spatřit v tropických pralesích Nového Zélandu, Afriky a jižní Ameriky. Spolu s nimi zde rostly i jedny z prvních nahosemenných rostlin, tzv. kordaity, považované za předchůdce dnešních jehličnatých stromů. Měly až několik decimetrů dlouhé tuhé jazykovité listy vyrůstající v trsech na konci větví. Do tohoto patra patřily bezesporu též některé druhy přesliček označované souhrnně jako kalamity, ve skutečnosti však zahrnující řadu druhů. Ve výkopech na Ovčíně jsme zjistili patrně jen jediný spoře olistěný druh dorůstající stromovitých rozměrů. Součástí tohoto patra byla patrně též další primitivní semenná rostlina rodu Laveinopteris, patřící do vymřelé skupiny kapraďosemenných rostlin, tzv. pteridosperm, připomínajících svým vzhledem kapradiny. Křovinná úroveň s rostlinami dosahujícími asi 1 – 3 m výšky zahrnovala především plavuně rodu Spencerites, kapraďosemennou rostlinu Laveinopteris a menší druhy přesliček Calamites. K nejcennějším patří nález velké části plavuně Spencerites, známé až dosud jen z úlomků zachovaných v petrifikované rašelině z uhelných slojí Severní Ameriky. Nález představuje jednoznačně nejúplnější zbytek této rostliny na světě a výrazně přispěl ke zpřesnění velmi mlhavých představ o jejím vzhledu. Druhově nejpestřejší z celého společenstva však bylo patro bylinné zastoupené drobnými kapradinami, přesličkami, plavuněmi i některými nahosemennými rostlinami. Zcela převládaly kapradiny Corynepteris angustissima a drobné plazivé až popínavé přesličky patřící k vymřelému rodu Sphenophyllum. Zjištěny byly hned tři druhy z nichž dva z nich jsou nové a třetí, nejhojnější, patří k běžnému druhu Sphenophyllum majus. Součástí bylinného patra byly i drobné plazivé plavuně rodu Selaginella s jehož zástupci se můžeme ještě dnes setkat v různých částech světa. V karbonském pralese odkrytém na Ovčíně nechyběly ani liány. Nalezeny byly jak liánovité či plazivé kapradiny Sefenbergia plumosa či Oligocarpis lindsaeoides, Desmopteris longifolia tak kapraďosemenné Sphenopteris mixta, Laveinopteris loshii nebo L. bohemica.

Zajímavostí je též drobná epifytní plavuň rodu Selaginella, jejíž šištičky se nalézají obvykle až ve svrchní části vrstvy tufu spolu s větvemi stromovitých plavuní.

To nejlepší z paleontologických nálezů v Radnické pánvi:

  • Nálezy fauny v sedimentech náležící tomuto prostředí jsou velmi vzácné. Skutečným unikátem je nález štíra (Scorpionida) Cyclophthalmus senior, který byl nalezen nedaleko Chomle Radnická pánev) na lokalitě Malíkovec.
  • Nález největšího vzorku od stromovité plavuně Lpeidodendron lycopodioides na světě (1.3 m)
  • Největší nález větvě stromovité plavuně Lepidofloyos acerosus s narostlými větvemi a šišticemi (1.5 m)
  • Nález velké vážky s křídly dlouhými kolem 25 cm. Zatím neurčeno. Blízká příbuzná rodu Meganeura.
  • Nález nejdelšího otisku větveného kmene kordaitu (4 m).