Město Radnice
náměstí Kašpara Šternberka 363
33828 Radnice
RadniceOficiální stránky města
V roce 1623 vzniklo rozšířením panství Březina o panství Přívětice a Osek poměrně velké dominium, v němž byly sceleny i obě poloviny Radnic. Po třicetileté válce byl hrad Březina zpustlý a sídlem vrchnosti se stal přestavěný zámek v Oseku. Někdy před rokem 1673 si Malovcové vystavěli raně barokní zámek v Radnicích, které se staly novým sídlem panství. Nynější podoba zámku pochází z doby po roce 1719. Postaven byl patrně podle projektu Jakuba Augustona ml. pro Ludmilu Konstanci rozenou z Bubna a Kazimíra Ferdinanda z Kupferwaldu, hejtmana Plzeňského kraje. Na dokončení zámku se snad mohl kolem roku 1745 podílet i Kilián Ignác Dientzenhofer. Barokní podobu zámku zachycuje veduta města z roku 1801. Zámek se obracel hlavním průčelím na jih, do čestného dvora. Hlavní zámecká budova byla jednopatrová se středním převýšeným rizalitem, krytým mansardovou střechou. Dvůr lemovala po stranách prostá a nižší jednopatrová křídla, ukončená volutovými štíty, a v jejich pokračování přízemní hospodářská stavení, uzavírající rovněž jižní stranu dvora a svírající prostou vjezdovou bránu v ose dispozice. Na počátku 19. století si Šternberkové vystavěli nový zámek na Březině a radnický zámek přestal být sídlem vrchnosti. Byla v něm pak hospodářská správa panství a od roku 1827 využíval přízemí hostinec U Orla. Roku 1849 zámek spolu se značnou částí města vyhořel a po požáru byl přestavěn do dnešní podoby. Nádvorní fasáda si uchovala barokní charakter, fasáda do náměstí byla porušena nově prolomenými okny. Od roku 1945 je majetkem města, nejprve v něm byla umístěna různá komunální zařízení a služby. V současnosti je objekt uzavřen z důvodu havarijního stavu.
Muzeum se nachází v původně měšťanském domě z první třetiny 18. století, zvaném též Jakšovský, později Falkův. Tento právovárečný dům později tvořil součást zámeckého komplexu a sídlila v něm hospodářská správa Šternberského panství. Roku 1849 zámek spolu s městem podlehl požáru, poté byl přestavěn do současné podoby. Budova dnešního muzea do 70. let minulého století sloužila jako bytový dům. V jejím přízemí byla až do 90. let uložena rozsáhlá Šternberská knihovna. Budova vyniká pěkně opravenou barokní střechou a fasádou, a poskytuje tak důstojné prostředí pro muzejní sbírky.
Radnické muzeum bylo založeno jako první muzeum v rokycanském okrese v roce 1892 řídícím učitelem Josefem Hylákem, který se svým pedagogickým a osvětovým působením na Radnicku zapsal mezi nejvýznamnější osobnosti v dějinách tohoto regionu.
Původně bylo muzeum spravované Muzejním družstvem Kašpar Sternberg, dnes městem Radnice. Poměrně rozsáhlé sbírky dokumentují zdejší region i jiné oblasti.
Podobu města, zámku i budovy muzea před požárem přibližuje obraz na divadelní oponě radnického divadelního spolku uložený v muzeu.
Zajímavostí sbírkového fondu muzea je mimořádně rozsáhlá a ucelená numismatická sbírka, která se v současné době zpracovává a připravuje pro soubornou výstavu.
Dnešní stavba pochází z druhé třetiny 18. století, ovšem její základy jsou staršího data. Jedná se o patrový dům s mansardovou střechou. Jeho vstupní fasáda s pilastry je ukončena vikýřem s kasulovým oknem.
Řadový patrový dům pod polovalbovou střechou, obrácený štítovým průčelím do náměstí. V současné době je objekt využíván jako restaurace.
Přízemní zděný dům s mansardovou střechou, obdélného půdorysu, obrácený širokým průčelím do náměstí se nachází vedle Hostince Na Trucovně.
Barokní novostavba z roku 1720 (nebo po tomto roce), postavená podle návrhu Jakuba Augustona ml. na místě staršího kostela. Opraven byl v letech 1842 a 1905. Popisem se jedná o jednolodní stavbu s obdélným presbytářem, vně segmentově ukončeným, se sakristií a kaplemi po stranách, s oratořemi v patře. Na západní tříosé fasádě se zvedá věžní nástavba, zčásti krytá volutovým štítem. Presbytář i loď jsou zaklenuty valenou klenbou.
Při kostele stála zvonice, byla situována v ohradní zdi hřbitova, severně od západního průčelí kostela. Byla poměrně drobná, patrová, s rustikálními pilastry na nárožích, půlkruhově zaklenutými okny v patře a cibulovou bání s lucernou.
Stávající podoba je výsledkem radikální barokní přestavby, pravděpodobně dle návrhu významného plzeňského architekta Jakuba Augustona ml.
Na místní faře působil v letech 1806 až 1820 národní buditel a spisovatel Antonín Jaroslav Puchmajer. V roce 1868 byl na faru zasazen reliéf s vyobrazením zmíněného obrozence, při jehož odhalení zde promluvil František Palacký.
Postavena údajně roku 1713 podle plánu z roku 1706. Hlavní fasáda pochází z 2. čtvrtiny 18. století. Kaple vyhořela roku 1835, v následujícím roce byla opravena. Jedná se o barokní obdélnou trojboce ukončenou stavbu s obdélnou sakristií po jižní straně. Vnitřek je plochostropý. Památkově je chráněna nejen kaple, ale i ohradní zeď hřbitova, brána a márnice.
Významná barokní stavba vznikla kolem roku 1745. Byla postavena nákladem Jana Václava z Bubna a Litic patrně podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V základu čtvercová, se zkosenými rohy a vně konkávně probranými nárožími, s polokruhovými prostory presbytáře a kruchty, vestavěnými v obdélném průčelí; v ose čtvercová sakristie. Hlavní prostor je sklenut plackou, presbytář konchou; sakristie je zaklenuta plackou na lunetách. V blízkosti stojí bývalá poustevna.
Začíná nad hrází rybníka a vyúsťuje u kaple Navštívení Panny Marie, jedná se o 14 kamenných sloupků. V hranolových kapličkách na dříku je v každém zastavení obrázek. Křížová cesta z roku 1883 byla letech 2009 - 2014 restaurována.
Barokní socha se nachází na hrázi rybníka při cestě na Kalvárii, pochází z 1. poloviny 17. století. Na soklu je nápis: „Oroduj za nás sv. Boží Rodičko“. V roce 2010 bylo celé dílo restaurováno. Jedná se o hodnotnou a typologicky velmi starou plastiku sedící Panny Marie s Ježíškem na klíně, podstavec je mladší než soušoší. Dílo patrně bylo v 18. století sesazeno na nynějším místě. Mimořádně cenná je míra dochování polychromie.
Nachází se v centrální části náměstí Kašpara Šternberka. Jedná se o kvalitní vrcholně barokní sochařské dílo z 20. let 18. století. V roce 2015 byla socha restaurována.
Husova socha na náměstí Kašpara Šternberka v blízkosti svatováclavského kostela byla odhalena roku 1921. V roce 2015 byla restaurována.
Byla postavena kolem poloviny 19. století na šestiúhelníkovém půdorysu. V letech 2013-2014 byla kašna restaurována.
Barokní památka z první třetiny 18. století. Jedná se o sochu s podstavcem, osazenou v polích, v mírném svahu mezi dvěma stromy, poblíž rozcestí Přívětice - Skomelno. Sv. Florián je zpodobněn v úboru římského vojáka s přílbou na hlavě, v pravé ruce drží typický atribut - vědro s vodou, kterou polévá hořící dům u své pravé nohy. Levou rukou přidržuje kopí s praporcem. Autorství nebylo dosud zjištěno.
Památka z poloviny 19. století. Kříž je umístěn na podstavci ve tvaru třech hranolových stupňů, na nichž je vztyčen další hranolový podstavec z pískovce. Na přední straně je upevněna deska s nápisem: „Pochválen buď Ježíš Kristus 1921-22“.
Mariánská kaplička pochází z 2. poloviny 19. století.
Pozdně barokní stavba z konce 18. století, zděná, omítaná, na obdélném půdorysu se zaoblenými nárožími, s přístavkem po straně, krytá valbovou střechou. Na fasádě lizénový systém omítek. Okna obdélná, půlkruhově zaklenutá, lemovaná profilovými šambránami. Synagoga byla po 2. světové válce využívána jako autodílna. Obnovy se dočkala po roce 1992, kdy jí byla navrácena původní podoba.
Radnický židovský hřbitov se rozkládá asi 1,5 km jihovýchodně od města, na okraji lesa, na ploše téměř 4000 m2. Má tvar nepravidelného šestiúhelníku. Snad byl založen už v 16. století, nejstarší náhrobek pochází z roku 1734. V roce 1912 nebo 1913 byla plocha hřbitova rozšířena k západu, původní kamenná ohradní zeď byla doplněna cihlovou nadezdívkou a nově připojená část hřbitova byla oplocena zdí rovněž z cihel. Na západní straně ohrazení byla prolomena brána a branka s litinovými vraty. V současně době je na hřbitově 210 hrobových míst a o něco méně dochovaných náhrobků stojících v neúplných řadách. Většina z nich byla vytesána z pískovce, některé ze žuly, někdy se jedná o kombinaci materiálů. Epitafy jsou psány hebrejsky, česky a německy. V centrální části dominuje pomník velkoobchodníka Leopolda Poppera a jeho manželky Karoliny. Od roku 2012 probíhá obnova jednotlivých pomníků.
Sklárna Fryčkovna byla založena pravděpodobně kolem roku 1885 na místě staré vrchnostenské železářské huti (ze 17. století) a uzavřena byla po druhé světové válce. Byla největší v okolí. V 80. letech minulého století byly objekty sklárny stženy. Radnický brus byl velmi žádaný a část produkce byla exportována do Ameriky. Památník bývalé sklárny Fryčkovna v místě u cesty ke hřbitovu ve Svaté Barboře od "mlýna".
Město Radnice od 1. června 2015 zveřejňuje vybrané smlouvy na svých webových stránkách http://info.mesto-radnice.cz/cs/smlouvy/
Všechna hlášení městského rozhlasu si můžete nově přečíst na našich stránkách.
pro Zastupitelstvo města Radnice